Moje první - Honda Deauville              Nejdelší výlet - Nordkapp              Moje současná - Suzuki GSX 1250F

Vítejte na mých motorkářských stránkách   

 

    Úvod
    Něco o  mě
    Něco o mašině
   Realizované výlety
   Fotogalerie
   Kontakt
   Návštěvní kniha
    Archiv
   Odkazy

TOPlist

Sobota 20.-neděle 21. července 2013 – sraz v hotelu S.E.N.  Senohraby

 Odjíždíme od domu těsně před devátou hodinou ihned poté, co jsme odvezli naši fenku Brixi. Počasí bezvadné, sluníčko svítí až je to nepříjemné. Jedeme v naprosté pohodě a bez bloudění, když začínám potřebovat tankovat, benzinka nikde, nebo na druhé straně. Míla rozhodl cestu urychlit tím, že posledních pár kilometrů pojedeme po dálnici. Stále je co objevovat ! Tentokrát jsem objevila, že na dálnici se dá jet i na jedničku, přes spojku, nebo popojíždět po metrech. Tím samozřejmě spotřeba neúměrně stoupla a tak Míla rozhodl. Odstavný pruh jede se.  To, na čem sedím na motorce bylo stažené celou dobu, ale dopadlo to dobře a za několik minut sjíždíme z dálnice a za dalších několik minut vjíždíme do hotelu Sen. Trefili jsme i správný nájezd. Chumel motorek, ještě větší chumel motorkářů, většina v motooblečení, ale vidím i šatičky dam a kraťasy mužů. Do vyjíždky zbývá hodina, tak něco honem do žaludku, měli tam výbornou dršťkovou polévku s čerstvým chlebem doplněnou úsměvem personálu. Smekám pomyslný klobouk před kuchařem !
Pak se formujeme na vyjíždku. Po zkušenostech z minulých vyjížděk jsem byla ihned rozhodnuta a nasedla jsem za Mílu, jednak nemám benzín, hlavně se mi při počtu motorek které vidím nechce za řidítka. Takže fotoaparát na krk a jedem. Jsme předposlední, takže očekávám honičku, ale kolona jede naprosto vyrovnanou rychlostí, je to tím, že doprovodné motorky kterým všichni říkají „sršni“ regulují křižovatky tak, že stopkami, nebo světly projíždí plynule, celá dlouhá kolona. Přijíždíme do Přerova nad Labem, je tam muzeum motorek. My jsme ho viděli před necelým rokem, tak usedáme do stínu  a klábosíme s dalšími motorkáři. Jen jsem si tam vyfotila velmi vtipné varování před hlídacím psem. Cesta zpět proběhla stejně plynule. Kolona se zarazila až ve vratech hotelu a to proto, že personál rozdával uvítací kalíšek „zkapalněného ovoce“ (meruňkovice, třešňovice ….) Rychle sundávám přilbu abych měla volnou ruku -))) Pak už se jdeme osprchovat a převléci do civilního oblečení. Objevuji bazén, nádherný čistý bazén obklopený lehátky a jdu se znovu převléci. Po osvěžení klábosíme, popocházíme od skupinky ke skupince, hodně lidí mi se širokým úsměvem sděluje, že četli reportáž z naší cesty na Balkán, tak plyne čas velmi rychle a je tu večeře, švédský stůl a po večeři nastupuje dámská kapela country. Hrají dobře, za rohem jsou lahvinky vína uložené v ledu, takže dokonce tančíme, což u Míly je značně neobvyklé, no tančíme, trošku zapomenout na svůj věk je někdy příjemné.
Ráno jsem hupsla už v půl sedmé do bazénu a za mnou další. Po snídani posedáváme a poleháváme u bazénu. Je to příjemné i když hlavní důvod je prozaický. Odbourávání alkoholu v krvi. K cestě domů nastupujeme kolem jedné hodiny, ve dvě jsme v pivovarské restauraci v Brandýse n.Labem, motorky jsou zaparkované vedle stolu.  Pak už jen cesta dubskými zatáčkami. V pohodě jsme dorazili domů, přivezli Brixišku a tím pro nás sraz skončil.
v pondělí ráno jsme jako vždy šli po silnici na procházku s Brixou. Šli jsme po levé straně, za sebou, po krajnici nad příkopem. V momentě kdy za námi zaskřípěly pneumatiky skočil Míla do příkopu. Já jsem to nestihla protože po mé levé ruce šel pes. Řidič červeného Renaultu vyletěl ze zatáčky za námi a ve vysoké rychlosti zvládal, spíše nezvládal, smyky z jedné krajnice na druhou krajnici. Měli jsme štěstí, minul nás. Jen jsme se s Mílou na sebe podívali : co kdybychom jeli proti němu na motorce ?

Několik málo fotek, všechny jsou  zde.