Moje první - Honda Deauville              Nejdelší výlet - Nordkapp              Moje současná - Suzuki GSX 1250F

Vítejte na mých motorkářských stránkách   

 

    Úvod
    Něco o  mě
    Něco o mašině
   Realizované výlety
   Fotogalerie
   Kontakt
   Návštěvní kniha
    Archiv
   Odkazy

TOPlist

 

Sraz Lučkovice   31.05. - 02.06. 2013

Mapa trasy     cesta do Lučkovic
Mapa trasy      vyjížďka
Mapa trasy      cesta domu

Den první  31.05.     ujeto 220km
Den druhý 01.06.    ujeto 154km
Den třetí   02.06.     ujeto 207km

Pátek 31. května 2013, prší od rána, nikoli májový deštíček, ale podzimní hnus. Vyjíždíme poté, co odvezeme psy do Pertoltic na hlídání, otíráme mokré sedačky a jedem. Po asi pěti kilometrech mi motorka dává jasně najevo, že přidávat plyn se musí jemně a ještě jemněji -)), po nasazení na předjíždění chytám smyk a jsem ráda, že se blíže neseznamuji s asfaltem. Pak už jedu opatrně, většinou až moc, což zákonitě vede k tomu, že jedeme pomalu a dlouho. Viditelnost mizerná, stále se zamlžuje štít helmy, často musím jet s úplně zvednutým štítem, kruci, jak to ten Míla dělá?

První bloudění před Kladnem, máme sice navigaci, ale když na ni není vidět, tak je k ničemu. Mapu nemáme. Další bloudění přímo v Kladně. Tam dali do našeho směru zákaz vjezdu a neobtěžovali se vyznačením objíždky. Následuje trasa kde by jsme mohli říci, že tu probíhá trénink na průjezd Balkánem, díry na silnici plné vody, naplavené bahno do zatáček a jiné lahůdky.

Bez problémů projíždíme Příbramí a za ní už vidíme rozvodněné potoky, někdy tekoucí přes silnici, někdy to nebyl potok ale proudící voda z polí, ale průjezd takovým místem je také nepříjemný. Pak už dle navigace jsme 8 km před cílem, stojíme, jinak totiž na navigaci Míla nevidí, tak se ptám místních lidí. Lučkovice ? to neznáme, taková vesnice tady nikde není. Poněkud mě to rozhodilo, ale navigace nás poslala dál a Míla si byl jistý a tak kolem 15 hod dojíždíme do cíle. Poslední část je nezpevněná polňačka s mnoha dírami a rozježděným bahnem. Přihlašujeme se, fasujeme povlečení a můžeme se ubytovat. Míla převáží obě motorky po mokré mlaskající trávě, já jdu povlékat postele (to je výmluva co ?) pak už večeře, pivko, vínečko, povídáme si o všem možném a před půlnocí jdeme do hajan. Kupodivu nebyla v noci zima a velkou radost mi udělala sociálka přímo v chatě. Takže sobotní ráno začíná sprchou, následuje snídaně, nadáváme na počasí, neboť to je tak jediné, co můžeme proti počasí dělat. Motorek na vyjíždku je připravených hodně, prší čím dál víc, tak s radostí usedám na tandem za Mílu a jedeme. Zařazený jsme skoro poslední, takže docela fofr. Na prvním parkovišti se naše kolona roztrhla a její první část  nám ujela. (dodatečně jsme se dozvěděli, že někam odbočili jinam, než bylo dohodnuto) Míla nasazuje tvrdou stíhačku, po chvíli jásám když zahlédnu v dálce skupinu motorek. Když jsme je dojeli, tak zjišťujeme, že to jsou Nemci -)))), takže následuje porada nás ztracených šesti motorek, Míla zjišťuje adresu Dopravních podniků Plzeň a jedem. Za několik kilometrů na kraji Plzně odbočujeme  k benzince protože je třeba otřít kryt navigace. Na straně tam stojí policejní auto, tak je Míla požádá aby nám řekli kudy jet. Vidím a slyším jak to policista vysvětluje a je mi jasný, že si to pamatovat nebudeme, tak nasadím velmi smutný výraz a poprosím aby nás tam odvedli, prosbu podpořím výhružkou, že se zase ztratíme a budeme komplikovat dopravu.  Zasmáli se a navedli nás. Konečně vím, co znamená to heslo na boku policejních aut „pomáhat“. Ve vratech Dopravních podniků stál usměvavý muž a vítal nás. Nechali nás svléknout a rozložit mokré „nemoky“  a ještě mokřejší rukavice, rozsvítil na toaletě a vůbec byli všichni strašně milí. Pak dorazil zbytek výpravy a mohlo se jít na exkurzi. Byla pěkná, zajímavá, nechali nás dokonce klást dotazy, dostali jsme cenné rady např. že před usednutím na polstrovanou sedačku v autobuse si máme sáhnout, zda není mokrá, prý bezdomovci jsou častou příčinou promočení , nebo pomočení ? ! Součástí prohlídky byla malá vodní elektrárna, skoro sto let stará, osazená kaplanovou turbínou. Bohužel nebyla v provozu protože byla velká voda, jak velká voda teprve bude, jsme se pak dozvěděli doma z televize. Po absolvování prohlídky následoval přesun k Plzeňskému pivovaru, zabloudili jsme jen jednou a kromě několika průjezdů zadních jezdců na červenou, to šlo hladce. V pivovaru moc velký výběr jídel neměli (celkem tři hotovky), ale najedli jsme se dobře. Aby nebylo vše tak jednoduché, při placení Míla zjistí, že nemá peněženku (doklady, karta, řidičák atd.) a ta že je na sedle motorky. Následoval rychlý běh k motorce a návrat s peněženkou v ruce, byla v kufru !!  Do Lučkovic pak jedem opět v několika skupinkách, jak jsme se postupně trhali,  naštěstí dojeli všichni. Večer opět dobrá teplá večeře, grog, pivečko, vínečko a po půlnoci jdeme spát.  

Ráno se budíme v 7,30 hod, bleskově se oblékáme a běžíme na snídani. Po cestě se dozvídáme, že snídaně je až v 9 hod.  Na snídani je kromě obvyklé uzeniny a sýra česnečka - vyprošťovák. Takže se najíme a odjíždíme,  směr domov. Vzhledem k tomu, že na okraji rekreačního zařízení tekla docela velká řeka (původně asi potok), tak byl předpoklad, že budeme-li se zdržovat neodjedeme vůbec. Prší  a prší, takže dáváme pozor na jezírka tvořící se na vozovce, ale jinak cesta dobrá. V průběhu jízdy se déšť mění nakrátko ve slejvák, myslím, že se tomu říká „přívalový déšť“. Každopádně v botách jsme měli mokro už po prvních kilometrech, takže už to neřešíme. Naprosto bez bloudění jedeme přes Příbram na Prahu, dále na Mělník, u Neratovic káva z automatu a domů. Za Mělníkem přestává pršet, mám normální výhled, tak se těším na Dubské zatáčky, ale ouha, ty jsou posypané listím, místy mladé zlomené stromky na vozovce, místy drcené suché větve servané ze stromů. Vítr s námi mlátí , ale neprší. Doma rychle do suchého oblečení a jedem pro psy. Jsou dvě hodiny po poledni a z autorádia slyšíme povodňové zpravodajství které začíná obcí Pertoltice kde máme umístěné psy. Měli jsme štěstí, silnici to zalilo až po našem odjezdu. Takže jsme zase všichni pohromadě, bez dalších dramat. V bytě máme 15 stupňů, venku prší, kolem plotu zurčí bystřina tvořená vodou z louky.  Na vnějším teploměru je pět stupňů nad nulou, no léto začalo pěkně. Ale jak říkají optimisti : mohlo být ještě hůř a co tě nezabije, to tě posílí.